Film byl o tom, že se jeden chlápek, Ray Breslin, živí tím, že se nechává zavírat do vězení a hledá cesty, jak z nich uprchnout. Dostane nabídku za hrozně moc peněz, aby šel do dalšího vězení, kde se to ale pokazí a on se nemá jak spojit s lidmi se kterými pracuje a aby to nebylo málo, celý tento komplex je postaven tak, aby se z něj nedalo utéct, jelikož se jeho ředitel řídí radami, které Ray vydal dříve jako knihu. Aby se od tam dostal, potřebuje pomoc. A tak se jeho přítelem stává další vězeň, Emil Rottmayer.
Musím říct, že se mi dlouho něco nelíbilo tak jako toto a radím vám dobře, dejte za to těch 150Kč, stojí to za to.
Nejsem jako vy, Jodi Picoultová - Toto je moc pěkná knížka, kterou jsem mamce sebrala z knihovny, ale i když ji nemám dočtenou, tak ji mohu jen doporučit.
Jacob, o kterém je celá kniha, je osmnáctiletý kluk, který má diagnostikovaný Aspergerův syndrom, žije s matkou a mladším bratrem. Kniha, i když se tváří jako detektivka, se spíše zaměřuje na Jacobův autismus a popisuje jeho zvláštní zvyky, pravidla a reakce na věci, které se vyskytují v každodenním životě, což oceňuji. Jacob se zajímá o forenzní vědy, zná nazpaměť snad všechny zákony, zkoumá doma otisky prstů a občas se objeví na místě, kde došlo k vraždě. Když někdo zabije Jacobovu lektorku Jess, on je jeden z podezřelých a dál se děj motá kolem důkazů a výslechů ohledně Jessiny vraždy. Každá kapitola je psána z pohledu jiné postavy (Jacob, jeho matka, jeho bratr, policista, právník.).
Je to hodně zajímavé čtení a pokud vás autismus nějakým způsobem zajímá, tak byste ji neměli nechat být.
Slečna Jairová - Včera jsme byli s děckama v divadle na této zvláštní hře a popravdě řečeno vůbec nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu to bylo geniální, chvílemi jsem měla fakt strach, nechyběl tomu vtip, ale na druhou to byla pytlovina plná, podle mě, zbytečných věcí, která nedávala smysl. Ale možná jsem to jenom nepochopila, že jo.
Slečna Jairová je šestnáctiletá dívka, která umírá na nemoc, které nikdo nezná původ ani léčbu. Po její smrtí vyráží její snoubenec hledat nějakého čaroděje, který ji opět probudí. To se ale neukáže jako dobrej nápad, protože Blandina (?) není jako předtím, ale asi ani předtím nebyla moc normální. Každopádně jí docela solidně jebe a rodina to přestává považovat za úplně nejlepší nápad...
Bylo to zvláštní. Celkově se mi to asi líbilo, ale bude to individuální záležitost a určitě ne pro děti.
Asi jsme puberťáci, ale myslím, že hlášky typu: "Vem mě pod svůj rubáš." a "Jako bych... cítila tvůj... tvrdý... kornatý úd..." už nikdy nezapomeneme. :D (Ve videu to najdete někde kolem čtvrté minuty.)
Jacob, o kterém je celá kniha, je osmnáctiletý kluk, který má diagnostikovaný Aspergerův syndrom, žije s matkou a mladším bratrem. Kniha, i když se tváří jako detektivka, se spíše zaměřuje na Jacobův autismus a popisuje jeho zvláštní zvyky, pravidla a reakce na věci, které se vyskytují v každodenním životě, což oceňuji. Jacob se zajímá o forenzní vědy, zná nazpaměť snad všechny zákony, zkoumá doma otisky prstů a občas se objeví na místě, kde došlo k vraždě. Když někdo zabije Jacobovu lektorku Jess, on je jeden z podezřelých a dál se děj motá kolem důkazů a výslechů ohledně Jessiny vraždy. Každá kapitola je psána z pohledu jiné postavy (Jacob, jeho matka, jeho bratr, policista, právník.).
Je to hodně zajímavé čtení a pokud vás autismus nějakým způsobem zajímá, tak byste ji neměli nechat být.
Slečna Jairová - Včera jsme byli s děckama v divadle na této zvláštní hře a popravdě řečeno vůbec nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu to bylo geniální, chvílemi jsem měla fakt strach, nechyběl tomu vtip, ale na druhou to byla pytlovina plná, podle mě, zbytečných věcí, která nedávala smysl. Ale možná jsem to jenom nepochopila, že jo.
Slečna Jairová je šestnáctiletá dívka, která umírá na nemoc, které nikdo nezná původ ani léčbu. Po její smrtí vyráží její snoubenec hledat nějakého čaroděje, který ji opět probudí. To se ale neukáže jako dobrej nápad, protože Blandina (?) není jako předtím, ale asi ani předtím nebyla moc normální. Každopádně jí docela solidně jebe a rodina to přestává považovat za úplně nejlepší nápad...
Bylo to zvláštní. Celkově se mi to asi líbilo, ale bude to individuální záležitost a určitě ne pro děti.
Asi jsme puberťáci, ale myslím, že hlášky typu: "Vem mě pod svůj rubáš." a "Jako bych... cítila tvůj... tvrdý... kornatý úd..." už nikdy nezapomeneme. :D (Ve videu to najdete někde kolem čtvrté minuty.)
Žádné komentáře:
Okomentovat