Toto samo o sobě by asi žádnou velkou pozornost nevyvolalo, proto přicházím s popisem mého dokonalého dne...
Ráno kolem osmé hodiny můj velký bratr odchází na brigádu, což mě nechává chladnou a spící. Říkejte mi Sněhurko. Já se probouzím o krásné dvě hodinky později, abych se patnáct minut protahovala a přemýšlela, jestli ještě budu spát, anebo teda vstanu. Většinou se mi nechce plýtvat časem a z postele vstávám, načež scházím do kuchyně pro něco na jídlo. Po návratu do pokoje si opět zalízám do peřin doufajíc, že mi nevychladly a beru na klín notebook. A tuto polohu zachovávám do doby, než mám žízeň/hlad/chci na záchod/mi někdo volá a musím pro mobil na stůl. Kolem druhé - třetí se zvedám z postele a moje dvě části vedou malou válku, jestli budu obědvat v pyžamu, nebo už by to bylo moc. Má méně lemroidní stránka vyhrává a jdu obšťastnit kuchyni svým kulinářským uměním. Kydnu obsah předchystaných krabiček na talíř a zbytek nechávám na mikrovlnce. Poté se donutím ke krátkému okruhu po venku s chlupatým salámkem a vracím se do svého království, kde setrvávám až do večera. Sleduju seriály, filmy, volám s pár vyvolenými na skypu... Poté zopakuji stejný proces jako při přípravě oběda, akorát s jiným pokrmem a pokračuji ve svém nicnedělání. Bratr se vrací někdy pozdě večer, ale já se z postele vyhrabu zase až ráno.
Přiznejte se, kdo z vás je na tom s aktivním přístupem k životu stejně jako já?
Přiznejte se, kdo z vás je na tom s aktivním přístupem k životu stejně jako já?
Žádné komentáře:
Okomentovat