Zaznělo zhruba dvacet oškubaných, zjednodušených a míň nadupaných (=akustických) vystoupení. Nejmladším účinkujícím mohlo být kolem 9 let a nejstarší by se mohli kamarádit s mým taťkou. Každý hrál/zpíval (odvážnější oboje) jednu nebo dvě písničky dle svého výběru, tudíž se kavárnou ozýval nesmrtelný Hlídač krav, Someone like you, nebo Nothing else matters. Já se vytasila s Darling od Vypsané Fixy a Can't repeat od The Offspring. Zkazila jsem to jenom trošku, takže se můžu hrdě poplácat po rameni, yay!
Za dva týdny bude na Zelňáku další koncert, který se okoření pokusem o zahrání tří písniček asi v deseti lidech. Konkrétně se jedná o Jingle Bells, Merry Christmas (War is over) a Let it snow. No, uvidíme... Vzhledem k tomu, že bude beztak největší kosa, doufám, že se mamka slituje a koupí mi svařák, nebo něco.
Včera jsme měli zkoušku, aby to společné hraní vypadalo trochu slibně a víte co? Doufám, že moje dítko bude introvertní intelektuál, protože jinak mu asi urazím jeho krásnou hlavinku. Děti mám ráda, ale jejich potřeba přestávky po pátém přehrání písničky, praní se, neustálé drbání do kamery a neschopnost nesahat na kytaru zatímco jim lektorka něco vysvětluje mě nezanechává zcela klidnou.
Dneska jsem byla (opět) v kině na filmu Lásky čas (About time), od režiséra Lásky nebeské, Notting hill a Pirátů na vlnách. To prostě musí být dobrý! A měla jsem pravdu. Je to moc pěkný - žádný trapný pokusy o humor, nenudila jsem se. A to je vlastně všechno co od filmu chci. A Bill Nighy? Ten je pořád sexy, to musíte, milé dámy, uznat.
A zase si dovolím rozšířit vám hudební rozhled a přidávám odkaz na dobrou náladu: http://bandzone.cz/zelenakonev - dokonalý, dokonalý, dokonalý!
